Back to reality

Je tomu nějaký čas, kdy jsem zahlédl tento černý nápis na bílé mikině. Návrat do reality, pro mě znamená probuzení se. Probuzení se z doby ve které nám záleží na hmotných věcech více než na těch nehmotných třeba lásce, pocitech, přátelství. Pamatuji si dobu, kdy nám záleželo na ostatních. Bylo to v časech, kdy jsme na vše ve vesmíru nedávali nálepky. Každé ráno zapnu rádio ve svém autě a ihned se na mně valí spousta informací. Je den krávy, zítra je den stromu a pozítří je den počasí. Jak absurdní, na vše dávat nálepky. Nejznámější je asi ta s nakousnutým jablíčkem. Ty máš Jablko, aha, tak ty jsi takový a makový. To je jeden s příkladů ale je jich tisíce. Dříve nezáleželo jestli máte drahý vůz nebo značkové oblečení. Dnes je doba materialistická, nezapomínejme to logo na vašem tričku přišil nějaký dělník v továrně za svůj plat možná ten stejný, který vyrobil i mikiny značky, kterou ještě ani neznáte. To ale není podstatné.

Značka není přítomnost, značka je vždy jen minulosti. Žít v přítomnosti není luxusem je to dar. Když si budu říkat co bylo, budu neustále dokola opakovat co jsem zažil nebo co jsem si koupil. Je to krásné ale bohužel je to minulost, možná jsme byly šťastní, možná ne ale na to už tak nezáleží je to stále minukost. Lidé kolem mně žijí v minulosti a je to samo sebou v pořádku. Je to jejich volba, vzpomínat na staré časy je krásné i ja to občas dělám. Však nezůstávám v minulosti příliš dlouho, minulost už nezměním. Jediné co můžu změnit je má budoucnost. Nesmíme však zapomínat. Budoucnost tvoří naše přítomnost. Naše tělo a mysl tady a teď. Dnes v tento čas tvoříme naší přítomnost. Co tím chci říct. Kolik snů a touhy jsem už měl, všechny tyto sny a touhy jsou pouhou představou budoucnosti, která se navíc nestala. Přišel jsem na to teorií? Ne, zkušeností. Znáte to, občas si splníme svůj sen. I tak, většinou na konci je to jiný pocit než jsme si vysnily. Když dosáhneme toho vytouzeného cíle řekneme si, aha a co teď.. představoval jsem si to lepší, jiné možná mně to i zklame. Čekáme něco Uau a ono přijde něco jako ..aha ok. Je to dáno tím, že budoucnost tvoří naše přítomnost a to jaké je naše já v budoucnosti. Ono totiž to budoucí já, je vždy jiné a touží po něčem jiném než to já s minulosti. Neustále se za něčím honíme a realita je taková, že to co je teď nás dělá šťastným, je naše přítomná realita, říkám jí přítomnost. Měl jsem to štěstí, zažil jsem i něco hlubšího. Přítomnost dvou lidí, je vždy něco nádherného a budu přímý. Když se mně na to nedávno ptal můj blízký přítel ať mu to popíšu, najednou mě došly slova. Ne že bych nechtěl ale nešlo mi to. Jako bych na to nenašel tu správnou značku. A o tom to celé je.